Broušení bruslí

28.1.2020

Bez nadsázky se dá říct, že broušení bruslí je alchymie a věda (slýcháváme to i na prodejně). Samozřejmě – nejsme raketoví inženýři nebo lékaři a obyčejným broušením se nemůžeme přiblížit jejich oboru, který je prospěšný pro lidstvo. My můžeme zajistit to, aby Franta Procházka (smyšlená osoba) měl dobře nabroušené brusle a mohl rozdávat radost s partičkou kamarádů v lize.

Broušení, jako takové, je svým způsobem opravdu věda – lední hokej/bruslení je z fyzikálního hlediska acyklický pohyb, tudíž je k němu potřeba nějaké náčiní = v tomto případě brusle. A kromě toho, že Vám brusle musí sedět, tak musí být nabroušené. Tolik z nudného vědeckého hlediska.

Jeden moudrý pán nám kdysi řekl: „Pokud chcete mít perfektní prodejnu (na styl USA), tak do ní potřebujete brusku!“. Takže musíte mít onen stroj, abyste mohli začít a svůj bussines posunout o level výš. Jenže, bruska nebrousí sama (kromě švédské ProSharp) a potřebujete k ní i daného člověka, který bude brousit.

Takže máme brusku, máme člověka a dál? Dál se to už musíte jen naučit. V tomto jsme měli také štěstí, že jsme narazili na opravdového profesionála, který nás to naučil. Za mě to funguje tak, že potřebujete špičkovou mašinu, ale k ní potřebujete i špičkového člověka. Přirovnal bych to následovně – když si koupíte drahý sporťák (v mém případě vysněný Ford Mustang GT 500 Shelby s motorem o objemu 5,2l a nadupaným 8-mi válcem), tak je jasné, že hned nemůžete jezdit závody. Ten drahý a výkonný sporťák Vás hned neposune na první místo bez toho, aniž byste najezdili XY kilometrů, a hlavně se jej nenaučili pořádně řídit. To samé musíte mít i u broušení – tady je hlavní ta chuť a vědomí, že Vás to baví. Já se učil na starých bruslích na staré brusce. Jeden pár mi trval asi 45 minut, než sem si mohl já a můj master říct – je to v pohodě, můžeš to s klidným svědomím předat zákazníkovi a nechat si za to zaplatit.

U nás brousíme na kanadské a ověřené klasice Blademaster a máme také švédskou automatickou ProSharp (tu využíváme na profilování nožů – o tomto úkonu bude i samostatná kapitola). ProSharp je určitě skvělá bruska, nicméně její jediná „nevýhoda“ je, že nebrousí celý nůž, ale asi jen jeho 90%. Paty zbrušovat nemusíme (tím se akorát narušuje stabilita při bruslení), ale někteří z Vás jsou prostě zvyklí mít menší/více zbroušenou špičku, a proto nejvíce využíváme Blademaster, kde si délku brusu můžeme nastavit rukama.

Samotné broušení? Nejdříve si musíme nastavit hloubku žlábku (k tomu je potřeba speciální diamant). Slyšel jsem, že to chce někdo na dvojku, pětku nebo třeba osmičku. Upřímně – nevím co to znamená.. Já se držím opět jasně dané míry – podle Blademasteru jsou to palce, ale to Vám taky moc neřekne, pokud nejste matematici a rozumíte poloměrům, kružnicím a dalším věcem, které já ve škole nemusel. Standardně u nás brousíme na polovinu. Samozřejmě, hloubka žlábku se dá měnit na větší (moc nedoporučuji), ale také menší. Jiná kategorie pro broušení jsou děti a jiná zase dospělí. Dětem se u nás brousí většinou 3/4" až 5/8", ale samozřejmě se najdou tací, kteří to chtějí více. Nicméně to dětem spíše škodí, jelikož sice mají nože extrémně ostré a při dobré konstelaci hvězd vydrží ostré o dva ledy déle, ale nohy mají slabé, tudíž mnohem více zabírají třísly a postupem času přichází bolesti. Takže zde platí pravidlo: méně = více.

Dospělí jsou taky speciální kategorie. Trochu jinak brousí hokejka, který měří 180 cm a váží 80kg, než kopie zápasníka MMA v nejtěžší kategorii s 2 metry výšky a 110kg masa. Ti těžší potřebují spíše menší žlábek, jelikož při svých proporcích se už tak dost boří do ledu a nabrousit jim žlábek tak, že v noži bude držet cigareta je taky hloupost. Víceméně je to o tom přijít a vyzkoušet (pokud zavítáte poprvé). Samozřejmě každé ruce jsou jiné, i když bruska je pro brusiče stejná. Taky, pokud půjdete ve dvou třeba do modelářské dílny, tak ty vázy, které jste vytvořily, nebudou stejné (i když máte stejný čas i hlínu) – s broušením je to totéž.

A aby té vědy nebylo málo, tak v neposlední řadě záleží také na úrovni (schopnostech) daného jedince a na jaký led vlastně chodí hrát. Pokud hrajete v lepších arénách, kde se o led starají, tak je to úplně jiné než někde na otevřeném kluzišti nebo zimáku, kde rolbaři je parta 20 hobíků vlastně buřt, hlavně že zaplatí led – jsou to přece kopyta (omlouváme se za výraz) a stačí jim to. V těch horších podmínkách bývá většinou i horší/měkčí led = hluboký žlábek je velký problém, protože se boříte a vlastně jen šlapete naprázdno.

Závěrem? Broušení je věda nejen pro daného hokejistu, ale také pro brusiče. A stejně jako se vším platí, že pokud to neděláte (broušení – myšleno brusiče) s jistou dávkou lásky a občas také trpělivosti, tak to bude stát za … Tečky si domyslete.

Chvátoš